Kateřina Piliarik, autorka projektu Ani-Muk.cz. Znáte ji?

Kateřina Piliarik, autorka projektu Ani-Muk.cz. Znáte ji?

Ani-muk.cz mě baví od první chvíle, která mě náhodou přivedla na jejich stránky. Hledala jsem vánoční inspiraci pro dceru své kamarádky. Něco, co by dítě bavilo, co by ho učilo a zároveň bylo kreativní víc než všechny tablety světa. Když jsem pak našla Ani-muk.cz, zůstala jsem sedět jako přibitá a hltala. Krásný web, a především kreativní, tvořivé a vzdělávací sady, které Kateřina Piliarik spolu se svými třemi kamarádkami vymýšlí, nechává u nás v Čechách vyrábět a nabízí je pro jednorázové zabavení dětí i pro pravidelné předplatné… jsou totiž fantastické. Témata jako Lidské tělo, Vesmír, Ptáci… všechno dokonale promyšlené a zpracované tak, aby si děti od cca 5 let vystačily samy nebo jen s mírnou pomocí dospělých. Aby se bavily i učily. Aby tvořily. Vystřihovaly, malovaly, myslely, počítaly, lepily, doplňovaly… A když jsem ke všemu zjistila, že mám tuhle firmu doslova za rohem, zašly jsme s Katkou na snídani…

Katko, většina podnikajících maminek začínala se svými projekty na mateřské – pro své děti nebo proto, že jako mámy objevily na trhu díru a hlad po něčem, co byly schopné vyrábět. Jak se na trhu objevila značka Ani-muk.cz? A jak je to vlastně dlouho?

Už to jsou čtyři roky! Tou dobrou jsem žila se svým mužem v Německu, byla jsem na mateřské a nějak jsem začala přemýšlet o tom, co bude potom. Studovala jsem produkci na DAMU, psaní na publicistice, ale nějak cítila, že zvlášť ta divadelní produkce dohromady s rodinným životem nepůjde. Jste pryč hodně po nocích, je to časově náročné. Takže jsem přemýšlela, co bych asi tak mohla… No a v Německu tyhle kreativní boxy, kreativní sady fungovaly. Zato u nás nic podobného nebylo.

Jaké byly první krůčky značky „Ani-Muk“?

Úplně nejdřív jsem oslovila Emmu, sestru své spolužačky, o níž jsem věděla, že studuje ilustraci. A začaly jsme to postupně zkoušet. Vůbec pilotní program jsme sestavovaly pro děti s Downovým syndromem, pro jednu organizaci v Českých Budějovicích. Na tom jsme si ledasco vyzkoušely. Otestovaly jsme dodavatele, to, jak zvládáme produkci většího množství kreativního materiálu… A až pak jsme vymýšlely první „Ani-Muk“.

„Ani-Muk“ je mimochodem boží název!

No, tak ona je to trochu recese! (směje se). My určitě nechceme, aby děti mlčely. Proto hned na své první stránce na webu jasně píšeme, že naše kreativní sady jsou naopak „pro děti s názorem“. Ale samotný název vznikl velmi spontánně. Tehdy jsme s Emmou už asi týden přemýšlely o tom, jak se naše značka bude jmenovat. A v nějaké zoufalé chvíli právě z Emmy vypadlo „Ani-Muk“. A bylo to vlastně dokonalé.

Co bylo úplně prvním motivem vaší „krabice s překvapením“?

Čas – tam měly děti funkční hodiny s tabulovou barvou, dvě hry… Až zpětně si uvědomuju, jak jsme to vymyslely hodně sofistikované, náročné. Nikdy jsme totiž naše kreativní sady nechtěly mít nudné. Vždycky jsme chtěly, aby to bylo hravé i k učení. Prostě sofistikované.

Pamatujete si, s jakými pocity jste stránky spouštěly a s jakými vyřizovaly první objednávky?

Pro mě bylo tehdy zvláštní, když se poprvé objevila objednávka, a nebylo to od nikoho z rodiny nebo přátel. Prostě první skutečný zákazník. Jak se o nás doslechl? Co ho přesvědčilo, že nám dal důvěru… To pro mě byly tehdy záhady (usmívá se)

Jak vám fandí třeba váš muž? Co znám muže, bývají k našemu holčičímu podnikání spíše skeptičtí…

Je pravda, že my jsme vždycky byly hodně pohlcené kreativitou a méně jsme řešily ty opravdu „byznys věci“. Asi i proto můj muž od začátku pořád opakuje: „Počítej, počítej!“ A má pravdu. V podnikání kolem hand made věcí je základem nebát se říct si dobrou cenu. Protože než vypustíte do světa svůj produkt, je to velmi dlouhý proces.

Jak dlouhý je ten proces tvoření nového kreativního boxu u vás?

Někdy téma přijde samo a hned nás k tomu napadnou i aktivity. Pak už řešíme jen materiál. Ale jindy se trápíme celý měsíc, a pak si říkáme: Ty jo, za pár týdnů máme vydat novou sadu, a nic?! To se třeba pořád učíme, optimalizovat čas, který věnujeme vytváření nové kreativní sady.

Dají se objednat jednotlivé tematické sady, nebo jde jen předplatné na několik sad předem?

Obojí, jednotlivé i předplatné…

Pro jak velké děti jsou vlastně vhodné?

Počítáme s dětmi ve věku 5 až 10 let. Ale pro mrňata teď máme úplnou novinku: „Ani-Muk-Uka“, to jsou sady už pro děti od 2 let. Úplně první krabice tohoto vzdělávacího cyklu vyrazí do světa právě teď, v únoru.

Vy sama máte doma tři děti, jednu předškolačku a dva mladší syny. Jsou i vaše děti „dětmi s názorem“? Jak je vlastně vedete, vychováváte? Pokud bych si měla tipnout, budete spíš příznivkyní kontaktního rodičovství a domluv než autoritativního přístupu, je to tak?

Vlastně ano. Hranice se snažím nastavovat tak, aby mně bylo dobře, ale také aby dětem bylo dobře. Když je pro mě něco přes čáru, řeknu to a snažíme se to řešit. Určitě jsou rodiny, kde jsou hranice nastavené víc, ale já jsem si jistá, že mi z dětí rostou děti, které jsou schopné se za sebe postavit. Vidím to na nejstarší Emě. Když komunikuje s tříletým Olegem, prostě přijde a ptá se: „Proč pláčeš? A co můžeme udělat, aby to bylo jinak?“ To je pro mě krásné sledovat. V takhle nastavené rodině je mi fajn, i když děti jsou hodně divoké, a především Ema je na rozdíl ode mě extrovert a s každým hned kamarád…

To znám! Mám doma úplně stejně extrovertní předškolačku. Mimochodem, jak se dneska díváte na to, že děti vyrůstají často s tabletem v ruce? Chcete být se svými kreativními sadami „konkurencí“ takovému druhu zábavy?

Konkurencí být k tabletu nemůžeme, ale alternativou doufám ano. Zrovna k tabletům mám hodně vyhraněný postoj. Ano, se třemi dětmi bychom je mohli používat na dlouhé cesty, aby se zabavily, ale s tím já nesouzním. Stačí nám pustit si písničku a zpíváme si, vyprávíme. U dětí setkání s touhle technologií prostě oddaluju. A Ema k tomu naštěstí nemá ani žádné pnutí. Nikdy nám neřekla, že chce tablet, možná je to tím, že chodí do školky s alternativním přístupem ke vzdělávání… Ale jsem za to ráda. Jakkoliv nechci být „kazatel“, vím, že jakmile k tabletu jednou dítě pustíte, už máte smůlu. A náš „Ani-Muk“ je pro rodiče, kteří si tohle uvědomují. „Ani-Muk“ je možnost.

Jdete hodně vstříc ekologii, vaše materiály jsou přírodní, recyklovatelné… Zvlášť poslední rok ve světě dal ekologii konečně pořádnou zelenou… jak tohle téma vnímáte jako máma?

Se třemi dětmi produkujeme doma odpadů hodně, trápí mě to. Ale u sad „Ani-Muk“ ekologii řešíme od počátku. Do krabic se toho snažíme dávat tolik, aby to stačilo na vyrábění, ale nic nezůstávalo. Aby obsah sloužil, ale doma se po policích neválely zbytečnosti, na které se práší. A samozřejmostí je minimum plastových věcí.

Mimochodem, čtyři holky ve firmě?! Nemáte někdy pocit, že je vás tam moc? 😊

Pro nás je to spíš příjemná záležitost, nevídáme se denně. Jen nám někdy chybí mužský pohled – když se najednou ukáže, že krabice, kterou jsme si vymyslely, je prostě hodně nákladná! (směje se)

Kreativní sady pro mrňousky už jsme zmínily, ale vím, že máte čerstvě také sourozenecké krabičky „Ani-Muk“, v čem se liší od těch ostatních?

Ty vznikly na poptávku zákazníků, kteří mají více dětí. Takže jsme udělaly větší krabici, s navýšeným obsahem věcí. Je tam třeba jedna stolní hra, ale dvě knížky, aby měl každý ze sourozenců tu svoji… A máme nejen jednotlivé sady, ale už i sourozenecké předplatné.

Vlastně pořád máte něco nového! Ale… kdybyste měla sama za sebe říct, v čem vnímáte za ty čtyři roky největší posun?

Pak v tom, jak vnímáme ty krabice: od začátku jsme to dělaly jako kreativní sady. Tvoření, vystřihování, malování. Ale teď hodně směřujeme ke vzdělávání. Asi jak mi děti rostou, chci, aby se učily. A učení se skrze vyrábění má pro mě superhodnotu. To, jak jim teď mozek funguje, jak snadno si osvojí, co samy vyrobí, je jedinečné…

Říkáte samy, takže bez nás? Bez rodičů?

Tak trochu ano. Když pořádáme workshopy a dílničky, jedna z věcí, které se snažím rodičům dětí říct, je… aby do toho tvoření dětem méně mluvili. Rodiče dneska chtějí dělat za děti hodně věcí, aby to, co vznikne, bylo dokonalé. Nepracujeme s dětskou fantazií, nemáme ni moc trpělivosti. Často slýchám větu: „Ukaž, dodělám to za tebe…“ Ale proč? Tvoření je důležitý proces, ze kterého chci, aby děti měly radost. Ta je totiž důležitější než výsledek a jeho dokonalost…

Děkuju za rozhovor!
Co si o tom myslíte?

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *