Alenu Thomas (na snímku s nejmladším synem) jsem viděla poprvé před pěti lety na jaře. V Praze probíhal Svět knihy a my obě tam přijely na křest té své: já byla součástí jednoho povídkového souboru, ona křtila první knihu Děláme si to doma sami. Nervózní jsme byly podle mě stejně, jen ona pak ještě musela odpovídat na spoustu otázek, protože její knížka způsobila mírně řečeno rozruch. Ukazovala, že to, za co utrácíme spousty peněz v obchodech, si doma můžeme vyrobit za pár kaček. Všechno od mýdla, přes sirupy na kašel po prášek na praní nebo kvalitní pleťový krém. Stačí mít dobré ingredience, návod – a můžete eliminovat přebytečnou chemii, stát se eko a bio domácností a ušetřit neskutečnou spoustu peněz. Přesně to, aby ušetřila, ji jako rozvádějící se matku se třemi dětmi k jejímu domácímu vyrábění kdysi přivedlo, ale tuším, že nikdy neměla ani zdání, do jak velkého projektu se rozroste. S podporou vydavatelství JOTA, s desetitisíci fanoušků na sociálních sítích působí revoluci dál a před několika týdny vydala už třetí pokračování svého bestselleru, Děláme si to doma 3. 
Když se díváte na svou poslední knihu… v čem je jiná oproti těm předchozím?
Úplně první, co mě na ní zaujalo, je to, že je tlustší než předchozí díly, o dost. Kdyby se hodilo mluvit takto i o dámě, řekla bych, že je až vypasená. Znám ji zatím pouze z venku. Vyšla před pár týdny, a já ještě neměla čas do ní nahlédnout.
Jak je to možné?!
Těch důvodů je několik. V prvé řadě je pořád vyprodaná. Vždy, když mi dorazí zásilka z nakladatelství, je okamžitě pryč. Druhý důvod je, že si chci její první otevření v klidu užít. A to prostě ještě nenastalo. Každá máma ví, jak to myslím. Každá vícenásobná máma to bude vědět vícenásobně lépe. Třetí důvod je určitá osobní obava. Do třetí knížky jsem dala spoustu energie, jsou tam fotky všech čtyř dětí, na rozdíl od předchozích dílů jsou tam výhradně fotky z našeho domova – zahrady, sadu a okolí domu. Je to ve skrze osobní kniha. Otevřít ji bude jako se podívat na vlastní život. Protože sama nemám čas na sebereflexi našeho života na vesnici, trochu se bojím, co uvnitř uvidím. Tady v tom čtvercovém vydání je celý náš život za poslední rok.
Jaké recepty tam tentokrát najdeme? Soudě podle podtitulu „Herbář pro domácí lékárnu, kosmetický salon i špajz“ se víc přikláníte k přírodě, bylinkám. Je to tak
Krátce k názvu: když vyšel první díl, nemohla jsem uvěřit, že doopravdy vychází knížka s takovýmto titulem. Že se z ní stane k tomu všemu bestseller, to už bylo úplně mimo moje chápání. Ani ne do roka přišla nabídka na vydání druhého dílu. Tehdy jsem opět usilovně hledala název, ale skončilo to u toho samého. Při nabídce na psaní třetího dílu už prostě bylo jasné, že to bude zase Děláme si to doma sami. Chtěla jsem jej ale pojmout jinak uvnitř.
Jak se to povedlo?
V knížce není tentokrát vůbec žádný recept z blogu. Všechno je tedy exkluzivně knižní. Dále jsem chtěla, vytvořit příručku pro praktické využití toho, co roste kolem – tedy styl Utrhni si a využij. Žijeme v době přebytku a myslíme si, že to takhle bude už napořád. Neumíme pořádně využít
to, co se nabízí, místo toho nasedneme do auta a jedeme do supermarketu vybrat drahou náhražku. Přitom skoro všechno, co k životu potřebujeme, najdeme pár metrů od vchodových dveří. Samozřejmě jen my, co bydlíme na venkově, můžeme tohle brát doslova. (směje se)
Ke kterému z těch tří dílů máte nejblíže?
Tahle otázka je podobná, jako když se zeptáte mámy tří dětí, které je jí nejbližší. První je první, o tom žádná. To je prostě životní mezník, šok a totální euforie. Nevíte, co děláte, ale jedete srdcem, dáváte do toho všechno. U druhého už víte, do čeho jdete, jste zralejší, už jste jednou máma (autorka), líp plánujete, snažíte se nesrovnávat, nevyprovokovat žádnou sourozeneckou rivalitu. Děláte méně chyb. Třetí pak přijde jako překvápko. Bojíte se, jak nový přírůstek mezi vás zapadne.
O to víc se ale snažíte, protože si uvědomíte, že kapacita je omezená a nejde se množit do nekonečna. Uvědomíte si, že je to asi opravdu naposledy a dáte do toho maximum. Nutno dodat, že já mám děti čtyři, takže ta kapacita tam je. (usmívá se)
Když jste psala první, byla jste vlastně v nouzi. Utekla jste od svého exmanžela, chyběly vám peníze, hledala jste pro své tři děti nový domov. Pak jste potkala nového muže, přibyl další malý člen rodiny, znovu jste se stěhovala. Počítám, že
i knížky vám změnily život k nepoznání… Za kterou změnu jste opravdu ráda?
I když to tenkrát bylo přetěžké, za nejšťastnější změnu považuji svůj odchod od exmanžela. Měla jsem neveselé manželství, ale mám z něho tři skvělé děti. Kdybych si tím peklem neprošla, pravděpodobně bych je neměla. Ta myšlenka je nesnesitelná. Příchod nového partnera byl také velkou událostí. Je fajn mít v muži oporu. To je pro život ve velké rodině zásadní. Čtyři děti je opravdu hodně. Člověk se nezastaví. I na tenhle rozhovor jsem si dělala čas po krátkých chvilkách. 
Komu nejvíc měníte svými knihami život vy? Kdo patří k vašim největším fanouškům? Když se rozhlédnu kolem sebe… vidím třeba u nás v lesní školce hodně maminek, které si podle vás míchají prášek na praní a vyrábí domácí aviváž, protože chtějí přirozeně eliminovat chemii v životě své rodiny…
Ke zdravému životnímu stylu se většina lidí (žen) dostává s příchodem dětí. Ve dvaceti neřešíte,
že žijete třeba na čínských polívkách a špagetách s kečupem. Mladá pleť snese vše a praní nebo čištění řešíte nárazově, když už není zbytí. S příchodem dětí zcela změníte přístup, začnete být zodpovědným člověkem a prostě vám většina věcí není jedno. Není to jen to, co jíte, co jí děti, co na ně mažete a čím se obklopujete, ale i zvědavost, jak věci vznikají, touha dětem ukázat, že něco umím, že to zvládnu, že se o ně postarám. Takhle chycená maminka pak svůj život přesměruje,
a když ji děti už tolik nepotřebují, najde ve vyrábění zdroj radosti a sebenaplnění.
Pamatujete si vůbec, který z vašich receptů byl první?
První byly jogurt, chleba, šampon a prací gel. Už je to dávno, ale tyhle čtyři brachy vyrábím pořád stejně.
A byl nějaký, na kterém jste si „vylámala zuby“, protože nic nefungovalo, jak mělo?
S řasenkou jsem válčila, dokud jsem nesehnala jednu lepší ingredienci. Jinak, a to naprosto pořád válčím s časem. Často jsem roztěkaná, neumím se soustředit, snažím se dělat hodně věcí najednou, a to je vždy špatně. Na tomhle se snažím pracovat, ale je těžké měnit svůj přirozený naturel. 
Recept za receptem se vracíte k původním surovinám, bylinkám, domácí lékárně, ale i k soběstačnému vaření či pečení z toho, co vypěstujete – tak jako to bývalo v dobách našich (pra)babiček. Je právě tohle váš cíl: být soběstačná? Chodíte vůbec ještě nakupovat?
Já nakupovat samozřejmě chodím. Nejsem úplný mimozemšťan. Je však třeba přemýšlet nad tím,
co je míra a co už ne. Doba přeje konzumu a nadměrné spotřebě. Firmy chtějí vydělávat, to je jejich poslání. Proto je třeba každé komerční sdělení takto vnímat. Zastavit se a říct si: potřebuju ještě tohle? Myslím si, že toto opakované nakupování a vyhazování je další vývojovou fází člověka. Není udržitelné a jednou skončí. Lidé se vrátí ke své podstatě, ozdraví se, začnou se starat o půdu, sebe, zemi. Možná to ale nastane až v dalším století.
A co do lékárny? Tam chodíte? Vyrábíte totiž tolik úžasných tinktur, sirupů, mastí…
Do lékárny pravda nechodím. Ale je to proto, že jsme všichni zdraví tak nějak od přírody. Rozhodně nikomu neradím, aby se vyhýbal lékům. Na něco je dobrá bylinka, ale na něco je třeba lékaře. Žijeme v moderní době, dožíváme se vysokého věku právě díky tomu, že se svět změnil. Je třeba i tak přemýšlet a využívat dostupných prostředků, když už člověka přepadne zásadnější neduh.
Hodně šetříte peníze, ale jak je to s časem? Jak je taková soběstačnost časově náročná? Dá se to zvládnout i v případě, že jsem normální pracující máma?
Všechno jde, když se chce. Když si uvědomíte, kolik času strávíte pobíháním mezi regály, přijde mi domácí výroba časově úspornější. Každý máme nějaké priority. Ne každý chce vyrábět, stejně jako ne každý má kuráž šít, plést nebo háčkovat. To zase nejde mně. (směje se) 
Pro všechny, kdo spolu s vámi chtějí být home made, máte i fantastický e-shop Essential.cz, jak těžké bylo se pustit i do téhle sféry podnikání? Přece jenom, jste vystudovaná porodní asistentka, to jsou úplně jiné profese… A nechtěla jste se k tomu někdy vrátit?
Porodní asistentku vystudovanou sice mám, ale rok po maturitě jsem šla na vysokou a přesměrovala se k oboru vzdělávání. Učarovala mi obzvlášť Montessori pedagogika, kterou se snažím aplikovat na dětech. Pokud bych měla někdy opustit e-shop, což zatím nehrozí ani náhodou, věnovala bych se určitě tomuto pedagogickému směru.
A co plánujete dál?
Teď žiju krásnou atmosférou kolem třetího dílu knížky, jejího vydání i křtu. A jinak? Můj život řídí děti a jejich potřeby, alespoň dokud jsou malé. Plánování nějakého vlastního prostoru je luxus, který si nemůžu dovolit. Těším se ale, že jednou nastane čas, kdy se vrátím k vlastnímu životu, k sobě. Už ani nevím, jaké to je. (usmívá se)
Děkuji za rozhovor!
P.S.: Chcete si zkusit, jaké to je vyrábět tablety do myčky, gel na praní, krém na ruce nebo proti vráskám, udělat pro děti zcela ekologický, malinami vonící balzám na rty a spoustu dalšího? Pro začátek zamiřte na www.home-made.cz.Tam najdete recepty. A suroviny? Pro změnu na www.essentials.cz. Knihu pak objednáte na www.jota.cz. A my vám v týdnu také ještě něco přineseme. Jeden povedený recept na podporu imunity by se mohl hodit každému z nás, co říkáte? Už brzy u nás na webu!
