Karolína Pechová: Ta, která znovuzrodila českou síťovku

Karolína Pechová: Ta, která znovuzrodila českou síťovku

V čem nosíte domů všechny ty nekonečné nákupy? Pokud stejně jako já patříte k těm, kdo stále marně hledají svou oblíbenou, univerzální, bezednou, a přesto pevnou tašku na rodinné železné zásoby, možná spolu se mnou právě jednu takovou objevíte. Že se už před několika lety znovuzrodila klasická česká síťovka, jsem věděla. Než jsem se ale před pár týdny náhodou brouzdala po jejich stránkách www.ceskasitovka.cz, netušila jsem, že ta stará, ultra retro taška má novou, zábavnou a sexy podobu, se kterou se nejenže nestydíte vyjít pro rohlíky, ale kterou díky mnohačetné variabilitě můžete používat i na věci do fitka,
na hračky pro děti nebo jako každodenní kabelku. Karolína Pechová, která za Českou síťovkou stojí, totiž neumí nic dělat napůl. A tak si hned v počátku řekla, že trh obohatí nejen o věc, která je praktická. Ale rovnou o tašky, jež se bude nám holkám, mámám, manželkám, manažerkám – co pořád něco někam stěhujeme – doopravdy líbit! A nejen nám. Protože síťovka je i pro ty, kdo myslí ekologicky, sledují trendy nebo jen hledají originální reklamní předmět pro svou firmu.
Když to tak vezmu: z něčeho, co bylo úsměvně „socialistické“ a ani trochu sexy,  jste dokázala udělat něco unikátního. Máte několik řad síťovek, a jedna hezčí než druhá. Prodala jste už víc než 400 000 kusů. Splnil se vám tím sen?
Já sním pořád! (směje se) Pokud chce jít člověk dopředu, tak by neměl přestávat snít. Mojí původní vizí nicméně bylo vyrábět kvalitní síťové tašky různých modelů, tak jak tomu bylo za první republiky, za zakladatele síťovky Vavřína Krčila. Chtěla jsem oživit tradici.

Proč vlastně síťovka?
U síťovky mne zaujalo, že je kreativní, hravá, praktická, řadí se mezi české vynálezy, které bychom měli živit a podporovat. Rozhodnutí pramenilo z toho,
že je málo bláznů, kteří budou opravdu vnitřně věřit, že se síťovky znovu chytnou
a budou žádaným artiklem. Navíc motiv síťoviny mne fascinoval, a hned jsem měla nápady, kam ho posunout dál. Zprvu jsem si ovšem myslela, že cesta bude aspoň trochu rychlejší, protože teprve teď, po 5 letech, si dovolím tvrdit, že začínáme mít pevnější půdu pod nohama. Přece jen, startovali jsme s poněkud omezeným kapitálem. Na druhou stranu, vše má svůj vývoj a některé fáze se prostě přeskočit nedají. Já jsem spíše zastáncem organického růstu, protože ten (jako věci
v přírodě) je opravdový a je stavěn na pevných základech. Cesta, na kterou jsem se vydala – tím myslím komplexní výroba, která zastřešuje návrh od vláken, design produktu, výrobu a následný prodej – je komplikovaná. A co je nejhorší, šíleně pomalá. Ale také mě učí trpělivosti, což je pro mě noční můrou.
(usmívá se)
Předpokládám, že jste do celého projektu nemohla jít úplně sama…
U zrodu jsme byli dva. Já, jako hnací síla, kterou jsem i dnes. A velkou posilou firmy je kolegyně, jež mě drží v případě potřeby při zemi. Je pro mě někdy těžké si uspořádat priority, protože zastávám spoustu funkcí, které si zatím nemůžu dovolit zaplatit. Ale spojení nás dvou, ohně a vody, hezky funguje. Na úrovni výrobní spolupráce jsem oslovila chráněné dílny a několik švadlen. Osobně podporuji lokální výrobu a jsem ráda, když věc, již nosím, má konkrétní osobu, která ji vyrobila. Vtipné je, že v dílnách už mají holky přezdívky podle daných modelů, které šijí! (směje se) Na návrhu a výrobních postupech spolupracuji
s designéry nebo profesionálními švadlenami. Marketing a sociální sítě se pomalu začínají rozjíždět a stojí za nimi spolupráce s dalšími lidmi. Obchod a expedici zatím obhospodařujeme sami.

 
 A kdo přišel s nápadem přidat i batohy, síťovky s neprůhledným vnitřkem nebo bambulkami?
Spoustu nápadů jsem měla už od počátku, ale teprve nyní se začaly realizovat. Je to dané i tím, že se každý návrh dlouho testuje. Šijí se desítky prototypů. A pořád mám pocit, že jsme
ve fázi vylepšování. Konkrétně u batohu jsem měla rozpracovaný prototyp už před lety, ale ukázalo se, že byl složitý
a že jít nejjednodušší cestou bude pevně doufám nejlepší.

 
Asi tušíte, kterou ze síťovek si lidé nejvíc oblíbili…
Před více než rokem jsem zahájila prodej síťovky z pružné bavlny. Jsou barevné – a protože si síťovky barvíme samy, je škála opravdu pestrá – a ukázalo se, že
i zákazníky hodně baví.  Další velmi oblíbenou taškou je bavlněný koš, který slouží také jako volnočasová taška. Já jsem pak hodně spokojena se síťovkou s hustými oky a s vnitřkem, protože ji mohu používat jako plnohodnotnou kabelku.

 
Jaký je to pocit, když pak své tašky potkáváte v obchodech? Odoláte, nebo se podíváte, co v nich lidé nosí domů?
Samozřejmě, že mne blaží, když vidím někoho s mou síťovkou. Více mne však zajímá, co je to za typ člověka. Nedávno mě jistý pán z marketingu požádal, abych mu popsala svého typického zákazníka. Ale na to já dodnes nemám konkrétní odpověď, protože si ji opravdu někdo koupí čistě jen na nákup, někdo na sport či jako volnočasovou tašku, někomu v ní třeba visí šampony nad vanou, maminky ji použijí na hračky atd. Ty cílové skupiny jsou velmi různé a já necílím pouze na vlnu hipster nebo eko a bio zastánce. Můj přítel, který je výborný muzikant, a navíc tenisový trenér, v ní nosí na koncerty bezdrátový mikrofon a na kurt náhradní oblečení. Kuriózní je, že ho spousta žen zastavuje s otázkou, kde si tuto extravagantní věc můžou koupit. Tak nevím, jestli mu síťovku ještě nezabavím! (směje se)
 
Co v síťovce nejčastěji nosíte vy?
Já se považuji za dost aktivního člověka a úplně původně jsem začala v síťovce nosit věci na beach volejbal, protože dle mne je to geniální věc na pláž. Jedna síťovka mi také nosí věci na lezení, další máme s dcerou na hračky, a batoh
a síťovku s vnitřkem mám místo kabelky. Využití je opravdu bezpočet. Tak moc,
že už jsem uvažovala o blogu „tisíce a jeden způsob využití síťovky“! 
(směje se)
 
Byly okamžiky, kdy jste litovala podnikání? Kdy jste cítila, že vám krade čas, který byste raději věnovala rodině, sobě, odpočinku? 
Jedna z mých vlastností je, že musím stihnout a udělat všechno na sto procent. Odpočinek mi – coby aktivní sportovkyni – přišel vždycky zbytečný. Samozřejmě, že vím, že je to nesmysl a s přibývajícími léty se trochu snažím najít i víc toho relaxu. Ale co se podnikání týče, myslím, že hlavním problémem není čas, jako spíš neschopnost čas efektivně využít. A tak se díky časové svobodě snažím co nejefektivněji pracovat, abych se co nejvíce mohla věnovat mojí dceři a rodině.
 
Podnikat jste začala vlastně už před narozením dcery. Nebála jste se, že
s mateřstvím to s projektem půjde z kopce?

Se síťovkou jsem začala asi rok před
tím, než se narodila moje holčička.
Jsem dost akční typ, takže bych asi nevydržela nenajít si nějakou tvůrčí činnost navíc. Narození dcery přineslo spíš zaváhání, jestli s tím neskončit.
Než přišla na svět, obchody nebyly nijak valné, takže jsem ještě bokem pomáhala editovat články jednomu serveru
s adrenalinovými sporty. Ale pak se vše začalo rozjíždět. Samozřejmě bylo také štěstí, že v ten čas bylo před Vánoci, což je pro nás hlavní sezona. Povedlo se získat nemalé množství zakázek pro firmy, které si nechávají síťovku vyrobit
s logem jako svůj reklamní dárek.

Přesto to chce asi hodně dobré zázemí, někoho, na koho se můžete spolehnout…
Celou tu dobu mi hodně moc pomáhala a stále pomáhá moje maminka, a to jak s prací, tak s malou. A myslím, že pokud člověk chce, tak si vždycky několik hodin denně najde. Dceři jsou teď čtyři roky a chodí do školky, takže je to trochu jednodušší, ale každý den máme nějakou aktivitu: sportovní či uměleckou. Snažím se jí ukázat různé cesty. Kterou si nakonec sama vybere, je už na ní. 

Jeden komentář
  1. Sítovky jsem háčkovala i pletla již před více než 30 léty, vždy to bylo zábavné i bez písemného návodu a výsledek velmi přijatelný pro nákupy . Rozdávala jsem je svým kamarádkám. Mám je i doma a znovu jsem je začala hlavně háčkovat

Co si o tom myslíte?

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *