Když ji potkáte, dýchá z ní klid a skromnost. Když se díváte na její blog Kitchenette.cz, žasnete nad jejím talentem pro vaření, foodstyling i focení. Do toho víte, že před čtyřmi roky vydala kuchařku Kitchenette – rok v kuchyni, rozjela e-shop s kuchyňským vybavením, ale i doplňky do domácnosti, je trojnásobnou mámou, vede kurzy vaření, věnuje se závodně netradičnímu sportu – polu, dokonce má vlastního koně, a jen letos stihla neuvěřitelné množství věcí. Byla jednou ze spoluautorek kuchařky Gastrokroužek – spojilo nás jídlo. Stala se absolutní vítězkou soutěže Foodblog roku, kde získala už popáté ocenění za kategorii Fotografie a umístila se i v kategoriích Recepty a Hlasování veřejnosti. A aby toho nebylo málo, teď v září si splnila další sen a sama, na své náklady, vydala u nás v Čechách světový bestseller: The Green Kitchen, dokonalou vegetariánskou kuchařku známého blogerského dua Davida Frenkiela a Luise Vindahl, která válcuje žebříčky prodejnosti po celém světě!

Upřímně musím říct, že když jsem si sepisovala, co všechno jsi letos stihla, fakt se mi chtělo říct „WOW“! Kde na to bereš energii? Jsi máma tří dětí!

V první řadě je nutno říci, že když člověk dělá to, co ho baví, energie se násobí. Tedy bych každému přála, aby měl možnost plnit si sny a najít zaměstnání tam, kde je jeho duše šťastná. Samozřejmě, že mateřství je náročné a vyčerpávající, ale pokud při něm můžete dělat další věci, které vás naplňují, vše se hned lépe snáší. A koně, to je svět, kam si utíkám odpočinout, protože i když mě práce dělá šťastnou, člověk si musí umět vyčistit hlavu a mít trochu nadhled. Pak jsem také za ty roky musela vyvinout systém, kdy šetřím čas. Zkrátka to, co opravdu bezprostředně nemusím dělat já, deleguji na jiné. To se týká hlavně domácnosti, péče o e-shop, ale i drobné pomoci. Když třeba fotím a vařím, dokážete si představit, že vznikne celkem nepořádek, který zabere alespoň hodinu, a to je přesně ta hodina, kterou se snažím ušetřit třeba na to, abych mohla být s dětmi. Na druhou stranu musím říct, že času stejně nemám stále dostatek. Mám mnoho nápadů a zájmů, kterým bych se chtěla věnovat, ale čas mi nezbývá.

Blog Kitchnette.cz máš už nějakých…. šest let a lidi pořád bavíš. V žebříčku foodblogerů jsi jednoznačně na prvních místech a počty tvých fanoušků pořád rostou. Co se ale za tu dobu změnilo v tvém vztahu k blogování? 

V únoru to bude už sedm let, co jsem založila blog. Na začátku jsem měla více času a nevěděla vůbec, kam mě cesta zavede. Nyní se mermomocí snažím najít si dostatek prostoru na to, abych mohla tvořit recepty na blog. Najít si trochu času prolistovat nové kuchařky, přečíst si o určité problematice, naučit se nějaký nový program na postprodukci fotek, …. Bloguje se mi jinak, ale pořád mě to moc baví. 

Mění se třeba s postupem času styl tvého vaření? Vím, že o tom zdravějším způsobu přípravy jídel, kterým jsi pověstná, tě „přinutila“ přemýšlet tvá dcera Greta, nejstarší
z tvých tří dětí… Ale pak přišel Ruben, Isaac… a počítám, že každý z nich přinesl do tvé kuchyně jiné chutě, jak už to tak u dětí bývá… 

Určitě se i moje kuchyně mění. A ano, každé dítě má své chutě, ale snažím se se nenechat tolik ovlivnit, protože věřím, že je tato fáze, kdy jim většina věcí nechutná, je jen přechodné a poznávací období a potřebují nové chutě ochutnávat, aby je později mohly milovat. Co se změnilo, je hlavně efektivita v kuchyni. Snažím se vařit hodně polévek a kotlíkových jídel, která jsou vydatná, ale dají se dobře ohřívat. Pak mám také svůj systém, kdy si třeba v neděli večer předvařím určité ingredience, jako jsou luštěniny nebo třeba quinoa, a v následujících dnech pracovního týdne s nimi už jsem schopná uvařit různé minutky, rychlovky. 

A když už jsem to naťukla: co tvé děti milují nejvíc? A ty sama?Já mám ráda strašně moc jídel a moje chutě se samozřejmě mění i se sezónou, takže na to úplně nedokážu odpovědět. A děti.. Zrovna luštěninová jídla miluji. I třeba hummus. Pak mají rády klasicky těstoviny, asi jako většina dětí. Ale milují i exotické věci, různá curry, která nedělám tolik ostrá, pak i čínu, marocký tajine, …

Jsi velmi rodinný typ. Toho si člověk nemůže nevšimnout. Krásně o svých blízkých mluvíš v každém rozhovoru. Skvěle vycházíš se svou rodinou, s rodinou svého muže, tvůj muž podporuje tebe, ty jeho… Jakou roli v tom rodinném semknutí hraje jídlo?

Myslím si, že potkat se u společného stolu alespoň jednou denně je základ. Často večeříme i s mojí mámou a jejím partnerem, který je s námi už přes 11 let, a tak je i pro děti samozřejmě člen rodiny. Taky je skvělé, že se ve vaření střídáme nebo doplňujeme. Snažím se děti učit základy slušného stolování a také, že to je čas, kdy si můžeme společně povídat o tom, co jsme za celý den zažili, plánovat dny následující a vůbec sdílet jakékoli myšlenky. Občas je tento čas dost divoký, hlučný, ale i tak si myslím, že je to nejkrásnější část dne. O víkendech snídáme nekonečně dlouho, a pokud je venku pěkné počasí, trávíme tento společný čas většinou na terase.

Jsi také člověk, který hodně směřuje k bio a eko životnímu stylu, k harmonii s přírodou a své děti vedeš stejným směrem… Co je chceš naučit především?

Asi to nejpodstatnější, zodpovědnosti k naší planetě. Je to každodenní téma i třeba u různých hloupých plastových hraček. Vždycky jim vysvětluju, že je to zabaví jen na chvilku, ale naši planetu to zatíží na dlouho, a tak by měly vybírat hračky s úvahou. To samé nákupy a obaly. Barevné potraviny a téma syntetických potravinářských barviv.. Dětské dorty atd.. Kvalitní potraviny. Snažím se jim to popisovat a vysvětlovat, co je na povrchu ovoce a také uvnitř a jaký to může mít vliv na jejich tělo. Zkrátka o těchto věcech hodně mluvíme.

Jsi také součástí Gastrokroužku. Spolu s Lukášem Hejlíkem, duem Manželé v kuchyni, s Janou Králikovou ze Zasadnezdrave.cz a dalšími jste se nějakou dobu prostě jen setkávali na zajímavých místech po Čechách a Moravě… a pro sebe navzájem vařili. Co tě na tom baví nejvíc?

Myslím si, že je to zajímavý koncept pro lidi obecně. My jsme se začali scházet a ne se všemi jsem se znala, nebo znala důvěrně. Ale opravdu nás spojilo jídlo a troufám si říci, že jsme přátelé. Já mám
už dlouhodobě málo času a v době, kdy jsem byla pozvaná na Gastrokroužek, jsem procházela složitějším obdobím. Potkávat se s těmito lidmi mi neskutečně pomohlo. S každým z nich mám samozřejmě úplně jiný vztah. S některými se vídám častěji soukromě a jinými třeba i trochu více pracovně. Ale mám je ráda a myslím si, že jsem společně už hodně prožili. Paradoxně, to jídlo je trochu na druhé koleji! (směje se) Ale myslím si, že tak to má být. Přece nejde o to si nacpat pupky, ale zažít opravdu kvalitní čas s lidmi, co člověku mají, co dát, a to jídlo je jen takové pojítko. Ovšem vařit si vzájemně právě s touhle partou je záruka, že i mlsný jazýček bude spokojený!

Co dělá vlastně Gastrokroužek teď, po vydání kuchařky?

Gastrokroužek stále žije. Náš messenger se sice trochu zklidnil, ale určitě nevyhasl a právě se snažíme naplánovat další setkání. 

A samozřejmě, musím se zeptat i na tvůj poslední počin: vydala jsi bibli vegetariánských gurmánů, českou edici The Green Kitchen. Jak se tohle seběhlo? 

V podstatě od dob, co jsem otevřela Kitchenetteshop, jsem čekala na jejich české vydání, protože filosofie obchodu byla o tom, že tam zprostředkuji lidem produkty, které stojí za to. Takové, za nimiž si stojím, které mě inspirují a které považuji za praktické a vkusné. Jenže české vydání stále nepřicházelo. Blog The Green Kitchen Stories je pro mě mnoho let opravdu velkou inspirací, a jestli jsem k někomu vzhlížela v životě, tak to jsou asi zrovna tito manželé. A pak jednoho večera v lednu na Bali jsem si povzdychla manželovi, že to je neuvěřitelné, že oni už vydávají čtvrtou knihu, prodali přes milión výtisků celosvětově a u nás stále nikdo nechce udělat českou edici. Samozřejmě padlo i to, jestli se do překladu tedy nemám pustit já.. Ale druhý den se stalo něco neuvěřitelného. Přišli jsme na pláž a dvě lehátka vedle nás byla tahle krásná rodina. Mají děti stejně staré, dokonce i stejný počet a pořadí pohlaví.

To jsou ty náhody, o nichž se říká, že neexistují! Všechno je, jak má být!

Musím ještě dodat, že jsem se nepoznával. Jak jsem nikdy nijak moc nevzhlížela
k celebritám obecně (ani jako dítě, ani ve své předešlé profesi make-up artistky), tak tam se mi tenkrát podlomila kolena a nebyla jsem moc schopná ničeho. Ten den sice žádný business rozhovor nepadl, pozdravili jsme se a vzdali jsme jim hold za jejich práci, ale já jsem tak nějak přesně cítila, že se náhody nedějí a že ten krok mám udělat. Prvotně jsem začala pátrat po distribuci anglické verze, ale cesta klikání mě dříve dovedla na kontakt, který řeší nákup práv, a tak bylo vše jasné. Všechno plynulo neskutečně hladce a kniha se za krátko už překládala.

Co na celém procesu bylo nejtěžší?

Asi to, že jsem nakupovala práva na knihu, a ještě z Anglie, poprvé v životě. Ale jinak
to nebylo složité. Už jsem měla kontakty a věděla, koho oslovit a kde hledat kvalitní tým. Té praktické části kolem produkce jsem se nebála. Pak tu byl už jediný risk, a to odhadnout kolik knih vytisknout a zda zvládnu marketing. Věřím, že kvalitní produkt se prodá sám, ale přece jen bylo potřeba tyto, pro český trh neznámé, autory představit českému čtenáři.

A co budeš dělat teď, před koncem roku, který je pro všechny nejhektičtější? 

Ráda bych si odpočinula, hlavně celé září a začátek října byl plný projektů. Křest kuchařky, měla jsem několik velkých komerčních focení pro své klienty, pak také natáčení Nového Herbáře s Kateřinou Winterovou atd… Ale na druhou stranu zase podzim je zásadní pro e-shop, a tak musím pomoci holkám tam. Ale snažím se si trochu vytvořit prostor a více volna pro děti, rodinu, sebe. Navíc jsem podepsala smlouvu na práva dalších z řady kuchařek od The Green Kitchen Stories. Ale nastavili jsme si s týmem dostatečně velkorysé deadliny…

Děkuju za rozhovor!