Můj muž ji spolu s Millou Jovovich řadí k ženám, které obdivuje pro jejich
krásu. Já si s Markétou Hrubešovou spojuju své oblíbené filmy a u „Oznamuje se láskám vašim“ si pokaždé popláču. Ona je ale víc než krásná filmová herečka.
Je mámou 12leté Christel Lilly, hraje v divadle Josefa Dvořáka a už roky se
naplno věnuje své kuchařské vášni. Cestuje po celé republice, navštěvuje gastrofestivaly, natočila bezpočet televizních kuchařských pořadů a vydala
už několik kuchařských knížek. Tu poslední věnovala dětem a říká, že to, jak jim pomůžeme jídlo vnímat od prvních příkrmů, určí jejich celoživotní vztah k tomu,
co si kdy naloží na talíř… A právě o tom jsme si povídaly: Na konci roku jste vydala knížku
o panu Bramborovi. Suroviny, jako jsou brambory, kukuřice, se v ní stávají pohádkovými hrdiny
a vypráví, jak se dostaly do středoevropské kuchyně. Jsou tam recepty, krásné ilustrace. Baví mě, že díky takovým příběhům
s dětmi můžeme víc o jídle mluvit,
aby mu rozuměly. Myslíte, že by tohle mohla být cesta, jak dětem pomoct mít k jídlu dobrý vztah bez přejídání, či naopak pocitu, že je to „z donucení“?Náš vztah k jídlu ovlivňuje spousta faktorů. Nicméně úplně nejvíc nás ovlivňuje rodina. To, jak k němu přistupují rodiče, prarodiče, zkrátka ti nejbližší. Velmi podobně tak k němu plus mínus budou přistupovat i jejich děti. Dnes máme spoustu možností, jak se stravovat chutně a zdravě, ale nějak se nám to nedaří. Stačí se podívat kolik přibývá každoročně obézních dětí. Ta čísla jsou alarmující! Ano, minulý týden jsem o tom psala článek k nám na web, každé čtvrté dítě má problémy s váhou a 60 % z nich ohrožuje obezita, což je dnes v součtu něco kolem 156 000. A čísla rostou…
Podle mého názoru je to právě tím, že mizí klasické dobré vzorce stravování
v rodinách. Rodiče čekají, že se děti naučí jíst ve školkách nebo školních jídelnách. Ale jednak už je na takové „učení“ pozdě, a navíc tyto instituce nemohou suplovat jejich roli. Ta je nezastupitelná! Prostě ‒ dítě velmi rádo přijme nový pokrm, pokud ho budou jíst s chutí i jeho rodiče. A když se na jeho přípravě s nimi bude i podílet, je úspěch téměř zaručen. Mimo jiné i proto vznikla kniha o Panu Bramborovi. Jak to bylo u vás doma, když byla malá vaše dcera Christel Lilly?
Byla odmalinka se mnou v kuchyni. Pozorovala, jak vařím, a postupně
mi začala pomáhat. Samozřejmě vždycky s ohledem na věk. Během vaření jsme si krásně povídaly. Je
to prostě taková fajn společná chvíle. To byl další důvod k napsání Pana Brambory. Někdy jsou maminky
v kuchyni samy, zatímco zbytek
rodiny zírá do obrazovek všech velikostí. Jídlo se pak jí bez společného prožitku, bez emocí
a zpětné vazby. Pak se stane jen prostředkem k udržení životních funkcí. A to je škoda. Obrovská.
Stále říkám, že je fajn sejít se jako rodina v kuchyni, dát si třeba skleničku, pro děti připravit domácí limonádu a během přípravy jídla probrat, jaký byl den a co nás čeká ten další.
A společně na to všechno těšit. To máte pravdu, mám čtyřletou dceru a už nějaké dva roky si neumím představit, že by jí uniklo nějaké míchání nebo krájení. A jsou večery, kdy prostě vaříme všichni, i když se jen střídáme u krájení brambor nebo přípravy zeleniny na salát…
Přístup k jídlu učíme děti už s příkrmy. To, s jakou péčí ho pro něj připravíme
a jakým způsobem ho pak krmíme a co mu o něm povídáme, je podle mě zcela zásadní. A možná ještě důležitější je to, jak se u jídla tváříme my. Děti nás totiž samozřejmě kopírují ve všem a jsme (do určité doby) jejich absolutními vzory. Pokud nám je úplně jedno, CO jíme, KDE to jíme a JAK u toho vypadáme, velmi pravděpodobně tak bude stolovat v budoucnu i ono. A tím, že o víkendu vyrazíme do obchodního centra na veeelikou porci „čehosi“, to vážně nevylepšíme. Od pohledu jste velmi klidný člověk. Jak moc vás uklidňuje právě vaření?
Vaření je moje obrovská vášeň. Odmalinka jsem jídlo milovala a s mou milovanou babičkou trávila hodiny v kuchyni. Hlavně povídáním, ale i tak mi vzpomínky na ty nádherné společně strávené chvíle v podvědomí zůstaly. Vaření je pro mě relax
a hlavně radost. Když vidím, že všem chutná, jsem v sedmém nebi. A už jsem pochopila, že strávit pár hodin v kuchyni mi za to štěstí stojí. I když je pak vše neúměrně rychle snědeno… Láska, kterou do jídla dávám a kterou vyjadřuji tím,
že pro své milované s chutí uvařím, to je přece úplně nejvíc. Kromě poslední, dětské knížky,
jste dříve napsala i další kuchařky:
Tak vařím já (aneb 125 rychlých receptů pro mamky) a Markéta vaří Rettigovou… Vlastně ze všech tří i z toho, jak si povídáme, mám pocit, že slovo „domov“ pro vás má starý dobrý význam z dob našich babiček, že vaření, jídlo, prostřený stůl jsou nenahraditelné hodnoty…Domov je tam, kde voní plotna. To je prostě neoddiskutovatelný fakt. Ale
my se s tím pořád nějak nechceme smířit, a tak se občas potácíme ode zdi
ke zdi. Stále se někam ženeme, spěcháme a jíme za pochodu nebo naopak přeháníme kontrolu nad vším,
co dáváme do košíku a propadáme zbytečným panikám. Podléháme podivným dietním nebo stravovacím trendům, odmítáme jíst tohle a jindy zase tamto a pak  přesvědčujeme sebe i své okolí o tom, že „to vážně funguje“ a že „teď je nám konečně MNOHEM lépe“. Nesmyslně si děláme z jídla strašáka. Jídlo je přece RADOST!!! Prostě se mi
z toho trochu vytrácí ten zdravý rozum. Markéto, jaká jste dnes máma? Četla jsem, že jste nechtěla být ani rozmazlující, ani příliš přísná, ale jít střední cestou… Teď, těsně před pubertou, změnilo se to? Muselo se to změnit? Nebo to s Christel v jejích 12 letech stále zvládáte hladce?​
Musím zaklepat, ale zlatá střední cesta byla dobrá volba. Nejdůležitější je asi důslednost. Tedy nastavit dítěti mantinely a trvat na nich. Neslevovat. Nemluvím
o banalitách, ale důležitých věcech. Dítě musí vědět, že je hranice, za kterou 
nemůže jít, a také, že to, na čem jste se dohodli, platí. Ale musí to být oboustranné. Pokud něco slíbím, tak to splním. Také se mi vyplatilo o všem mluvit. V rámci možností, ale aby dítě chápalo, proč něco nejde nebo něco nemůže a taky kam se půjde, co ho čeká. Nestavět ho před hotovou věc, říkat, že tomu nemůže rozumět. Ale úplně nejdůležitější je LÁSKA! Absolutní, bezpodmínečná, všudypřítomná, všeobjímající. A z toho pramenící JISTOTA! Zkrátka, že se na mě může spolehnout. Jsme s dcerou na prahu složitého období a já pevně doufám, že to zvládneme…
  A ještě mi prozraďte: kam letos povede vaše kuchařská kariéra? Chystá se něco, na co bychom se mohli těšit už teď?
Gastronomii se věnuji poměrně intenzivně, i letos to bude celkem našlapané. Moderuji různé soutěže studentů gastronomických škol
a v několika z nich i porotcuji. Čeká
mě také krásná práce na farmářských trzích po celé republice a moderování
i vaření na všech Garden Food Festivalech ‒ v Ostravě, Olomouci, Rožnově
pod Radhoštěm a Zlíně. A samozřejmě spousta krásných představení
s Divadelní společností Josefa Dvořáka, nějaké natáčení a možná taky
napíšu další knížku… (usmívá se)