Kdysi, před deseti patnácti lety, byla Hanka Zemanová průkopnicí ve světě biopotravin. Jako jedna z prvních v nich viděla logicky to nejlepší, co můžeme svému tělu dopřát. Sepsala Biokuchařku, BioAbecedář a bez pochyby má podíl na tom, že pro řadu z nás už biopotraviny nejsou cosi exotického a zbytečného. Se svými dětmi žije v domě obklopeném zahradou, v souladu s přírodou, a své vnímání v otázkách soužití člověka a okolního světa stále prohlubuje. A nových informací měla nakonec tolik, že vydala Novou Biokuchařku obohacenou o 80 nových receptů i reedici BioAbecedáře, z nějž jsou nadšení i přední odborníci na výživu. Když do jejích knížek nahlédnete, hned víte, že Hanka vážně hodně přemýšlí v souvislostech. Povídat si s ní není úplně jednoduché tlachání u kafíčka. Ale zato pak máte pocit, že vám zase řada věcí dává smysl.
Máme za sebou první měsíc v roce, spousta z nás do něj šla s předsevzetími, bilancováním… znamená pro vás začátek roku něco zvláštního, nebo se jen přehoupne další datum?
Přelom roku je pro mě klidné období, kdy jsem nejraději doma s rodinou. Chuť mám spíše přemítat o uplynulém roce než plánovat. Vlastně už celý prosinec je pro mě taková krásná a klidná doba, mám moc ráda dlouhé večery, kdy u nás na venkově je od čtyř odpoledne úplná tma a nedoléhá k nám žádný předvánoční nákupní shon… Takže už během prosince si čas od času ráda bilancuju. A pak celý leden se tak pomalu probouzím k jaru, které cítím už od Hromnic, a tehdy začínám mít chuť trošku více plánovat. Před mnoha lety jsem ale vždy na Silvestra bilancovala a na Nový rok plánovala, ale dnes už si dávám mnohem více prostoru a vždy si počkám, až se najednou objeví ta správná příjemná chvilka, kdy k tomu mám čas i náladu.
Mám to podobně, s tím, že hlavně pracovní plány nebo přání mívám poměrně přesné… Víte vy, co vás letos čeká? Vloni před Vánoci se dotiskoval aktualizovaný BioAbecedář, před tím jste dokončila a po deseti letech znovu vydala rozšířenou verzi Biokuchařky… Znamená to, že letos si dáte pauzu?
V lednu přesně před rokem jsem si myslela, že začnu psát dětskou biokuchařku, nebo že na ní začnu znovu pracovat, protože je to kniha, kterou mám částečně rozpracovanou… No, a pak najednou uprostřed ledna mi opakovaně při mých procházkách přírodou přicházel do hlavy nápad, že potřebuju udělat fotografický časosběrný materiál k celému roku, k tomu, co jíme, co pěstujeme, co pijeme, co jsou základní potraviny v cyklu roku… Vlastně jsem ještě ani nevěděla, co všechno budu potřebovat posbírat za materiál, ale během týdne jsem to celé spustila, zajistila financování, lidi a v polovině února už jsme měli první focení. Dnes mám nádherný archiv a rozjímám, jak ho vlastně přesně použiju. A to přichází teď, nějak vím, že během ledna či února se mi ta představa ujasní a budu vědět, na čem budu pracovat… Já potřebuju žít to, co píšu, a to téma dětské biokuchařky jsem prostě musela odložit… a nevím na kdy.
Tak tomu rozumím! Všechno, co píšu, je to, co jako máma řeším, co prožívám, co mě zajímá nebo to, co přichází do života mojí dcery… Je to pro mě důležité, je to také autentické… O to víc obdivuju i vaše odhodlání zrevidovat deset let „starou“ Biokuchařku. Nevím, jestli bych na to měla odvahu, vzít nějakou hotovou práci a posunout ji o kus dál. Musela jste do toho dát spoustu energie, protože kuchařka má najednou dvojnásobek stránek a o 80 receptů víc.
Když jsem psala před deseti lety svou první biokuchařku, informací o kvalitě potravin byl nedostatek. Dnes je informací až příliš, často si protiřečí a lidé jsou zmateni. Nová biokuchařka přináší srozumitelný pohled, jak se v tom všem zorientovat, jak jíst a žít zdravěji, ale nepodléhat extrémním trendům a komplikovaným dietám. Knihu jsem proto napsala vlastně celou znovu, aby v ní čtenáři našli aktuální informace o biopotravinách, nových výživových trendech i ekologickém zemědělství. Kromě toho uvádím mnoho informací o tom, kam jsem se posunula ve vnímání stravy já sama a co ráda vařím, jak obohatit jídelníček a začít používat opomíjené, přitom však skvělé potraviny, jako jsou luštěniny, hlavně cizrna, fazole, červená čočka, loupané mungo, plnohodnotné obiloviny, jako jsou jáhly, čirok, jednozrnka, špalda, pohanka.
Musela jste absolvovat mimo jiné hodně rozhovorů a nasbírat spoustu informací. Co z toho pro vás bylo nejzajímavější?
V Nové biokuchařce jsem chtěla čtenáře seznámit s lidmi, kteří stojí za různými eko-projekty. Tak třeba s Honzou Valeškou, který rozhýbal Komunitou podporované zemědělství u nás a díky tomu se dá snadněji dostat k zelenině vypěstované bez chemie. Nebo jsem představila lidi, kteří stojí za šířením bezobalových prodejen v Čechách, za založením Koalice proti palmovému oleji, ale nejvíce je tam ekofarmářů a výrobců biopotravin. A baví mě sledovat souvislosti. Třeba když jsem dělala rozhovor o půdě s Radomilem Hradilem, hned jsem to téma dala do souvislosti s našimi střevy a s populárním pojmem střevní mikrobiom. Za zdravou a úrodnou půdou stojí obrovské množství půdních mikroorganizmů, říká se, že v hrsti zdravé půdy je jich až 10 miliard. Jenže tím, že půdu stříkáme pesticidy, mikroorganizmy i odolnost a úrodnost půdy ničíme. A podobně je to s našimi střevy. Naše imunita a odolnost přímo souvisí se zdravou střevní mikroflórou (tedy s velkým množství střevních mikroorganizmů). A třeba antibiotika, různé léky, zbytkové pesticidy v potravinách či stres je ničí. Je tam hluboká souvislost…
Kdysi jste byla první, kdo vařil bio a eko, dneska už je to asi lepší, ne?
Ano, čím dál více lidí si uvědomuje souvislost mezi jídlem a zdravím a do povědomí se dostalo téma kvality potravin. Doba, kdy lidé měli pocit, že „bio“ je nějaká dieta nebo zrní, je už minulostí a celosvětový trh s biopotravinami vzrostl téměř trojnásobně. Stejně tak mám radost, že se rozmohly farmářské trhy, bezobalové prodejny, bylo rehabilitováno máslo a sádlo a do módy jdou regionální čerstvé a sezónní potraviny. Co mi vadí je, že se z toho všeho dělá zbytečně velká věda. Jako bychom zapomněli, co jsou skutečné zdravé potraviny. A také mě stále překvapuje, kolik lidí ještě považuje biopotraviny za módu, podvod či zbytečný luxus. Vždyť jsou to ty nejpřirozenější potraviny, které nám příroda nabízí. Před sto lety byly všechny potraviny bio a nikdo to nijak neřešil. Dnes se stále za „normální“ potraviny považují průmyslově zpracované, z chemicky ošetřovaných polí, jsou uměle ochucovány a obohacovány spoustou chemických látek! Ztrácíme základní zdravý selský rozum.
Vidíte, já měla pocit, že k němu spíš znovu přicházíme… Že se vracíme k tomu, co dělaly generace našich (pra)babiček… protože ty to dělaly prostě správně.
Ano, máte pravdu, přibývá lidí, kteří si uvědomují, že nikdy v historii nebylo v potravinách tolik chemikálií jako dnes. A proto se vrací k moudrosti přírody. To je dobře. Protože vědci a lékaři už dlouho mluví o tzv. chemickém koktejlu, který škodí zdraví a přírodě. Proto jsme svědky dramatických zpráv, jako například, že spodní vody obsahují zbytky pesticidů, že vymírají včely, motýli, ptáci a že za posledních 30 let ubylo ¾ hmyzu. Podle entomologů je to děsivé, protože když ztratíme hmyz, rozbije se celý ekosystém, který se budoval miliony let a udržuje potravní řetězec, na jehož konci je člověk.
Co je tedy podle vás nejdůležitější v tuto chvíli definitivně pochopit?
Že co je ekonomicky výhodné pro podnikatele v zemědělství a v potravinářském průmyslu, je často nevýhodné pro lidské zdraví a dlouhodobou péči o životní prostředí. A že jedna z mála věcí, co můžeme ovlivnit, je výběr jídla, které denně jíme. Rovnice je velmi snadná: čím více nás bude konzumovat biopotraviny (ideálně české či evropské), tím méně chemie bude v půdě, vodě, vzduchu i lidském těle. V tomto směru může každý z nás pomoci! Zdravější stravou nepomáháme jen svému zdraví, ale i krajině. A jednoznačně lidí, kteří to chápou, stále přibývá!
Kam se posunulo vaše vlastní vnímání jídla, výchozích surovin, kvality?
Všechno stále zjednodušuji, jsem čím dál více napojená na rytmus naší zahrady a okolní přírody. Jíme hodně sezónní jídla, už si ani moc neumím představit koupit si v zimě salát nebo rajčata, ani kdyby byly bio… miluju to, co vyroste v zahradě, sbírám a suším více bylin, sbíráme více šípků a vlašských ořechů a obdivuju české „superpotraviny“, které jsou na dosah, jsou nejlevnější a nejčerstvější…
Když musíte nakupovat, kam jdete? Mě třeba láká bezobalový obchod, ale zatím jsem nepřekonala takovou tu lenost „vzít si s sebou obaly, frusaky…
Jít do supermarketu se svými obaly se také učím, ale pomalinku se v tom zlepšuju… Mimo to už déle nakupujeme zásoby ve větších baleních třeba na www.probio.cz. Zeleninu máme v létě vlastní nebo z ekofarem a na podzim si nakoupíme spoustu biozeleniny na uskladnění do sklepa. Tím se omezí sortiment potravin, které kupuji. Jde o to se naučit, že průmyslově upravené potraviny vůbec k ničemu nepotřebujeme a v supermarketech si regály s takovýmto zbožím vůbec nevšímat… což je oříšek hlavně při nakupování s dětmi… (usmívá se).
Už úplně chápu, proč o novém BioAbecedáři prohlásila Margit Slimáková, že je to nejdokonalejší zdroj zdravých výživových informací u nás! Mimochodem, jak vnímáte podobné odezvy odborníků?
S velkou radostí a vděčností. Ale i s vědomím, že za tím vším není jen obrovská poctivá práce, ale i určité schopnosti, které mi byly naděleny do vínku. Takže i s vděkem za tyhle dary. A největší odměnou jsou pro mě e-maily, ve kterých mi lidé píšou, že moje knihy stály u změny životního stylu celé jejich rodiny nebo začátku podnikání, nebo mi často píšou ženy, že moje recepty přesvědčily i jejich manžely, že co je zdravé, může být i chutné… Každým takovým e-mailem získává moje práce větší smysl.
Kdybych vám teď řekla, že si můžete lusknutím prstů přát své nejoblíbenější jídlo… co by to bylo?
To záleží na tom, zda by byla zima nebo léto. Nemám vyloženě nejoblíbenější jídla, ale když už byste luskla, tak vždy bych si přála veliký stůl a kolem něj všechny moje milované blízké, mou rodinu i přátele, společně bychom si něco zazpívali a pak jedli a pili cokoli z darů ekofarem…
A kdybyste mohla mít jakékoliv přání pro kohokoliv, směřované úplně kamkoliv… měla byste?
Měla bych… ale psát ho do rozhovoru nebudu…
