Jitka Čechová byla před pár lety úplně obyčejná grafička, která jednou od partnera dostala k Vánocům šicí stroj. A pak? Ušila jednoduchý dárek pro miminko svých známých. Navrhla látku, vymyslela střih a sestavila své první „hnízdo“ pro novorozence. Když ho pak vystavila na Facebooku, měla o zábavu postaráno. Chtěl ho každý! A poptávka po jejím uměním šla raketově vzhůru. Velmi brzy založila projekt Co budu dneska šít?, který je specifický v mnoha ohledech. Jitka totiž nebyla schopná šít všechno pro všechny, ale byla schopná vymyslet látku, střih
i nové hračky, muchláčky, kousátka, batůžky, sady do postýlek… a napadlo ji prodávat „polotovary“ a nechat na maminkách, ať si nakonec pro své děti ušijí podle jejích návodů samy, co chtějí. Doma, v klidu, s láskou. Za pouhé dva roky
se z malého podnikání v kuchyni stal projekt se spoustou fanoušků a také s důležitými certifikáty, které jí dnes konečně umožňují prodávat i hotové kousky (což je spása pro nás všechny, které šít opravdu neumíme). Když jsem si pro vás chystala otázky, našla jsem na YouTube
vaše návodná videa, ve kterých ukazujete, jak krok za krokem ušít
z polotovarů všechny ty nádherné věci. Nikdy jsem nepřišila víc než knoflík, u šicího stroje jsem seděla jedinkrát, ale s těmi vašimi videy mám skoro nutkání objednat
a zase to zkusit?! V čem je to kouzlo?Kouzlo je v tom, že šití není vůbec těžké! Já sama jsem se učila systémem pokus – omyl, a hlavně podle videí na YouTube. Látky jsem si vlastně vymyslela a vytiskla hlavně pro sebe. Nejhorší je totiž vymyslet, vystřihnout a přesunout na látku samotný střih. Šití samotné už
je pak relax. (usmívá se) Podnikáte druhým rokem a opravdu se vám skvěle daří. Čím je to? Pochopili lidé, že oblečení a hračky z Číny nejsou to pravé? Nebo za tím je sílící trend home made, kdy právě hlavně maminky mají rády všechno domácí a ruční?Mám nyní dvě cílové skupiny. Maminky, které se nudí a chtějí si něco vytvořit,
a maminky, které hledají něco originálního ušitého u nás. Mám pro obě tyto sféry jasné cíle a nechci ani u látek, ani u hotových hraček uhnout z kvality. Nedávno jsem stála před rozhodnutím, zda na novou hračku využít komponent z Číny.
U nás jsem ho prostě nemohla najít. Nakonec jsem v hračkářství objevila podobnou součástku, zavolala výrobci dané hračky a už mám objednáno u něj.
Je to těžké, ale pokaždé lze najít něco co se vyrábí v ČR. Cena je ovšem trochu jinde, a to se pak musí odrazit i na koncové ceně za moje hračky. Mně přijde výjimečné už to, že jste začala „náhodou“: na šicím stroji, který vám dal přítel k Vánocům, jste ušila první hnízdo pro miminko svých známých a vystavila jej na Facebooku. Co se vám honilo hlavou, když se vzápětí nahrnuly hned první objednávky?První látku (soupravu do postýlky pro miminko) jsem vytvořila
vlastně jen tak, pro ženské ze skupiny o šití. Založila jsem si stránku na Facebooku o šití, a tam tuhle látku prezentovala. Byla rozebrána dost rychle a překvapená jsem byla strašně. Řekla jsem si, že jsem asi narazila na díru na trhu, a rozhodla se rozjet to ve větším. Udělala jsem další látky a fanoušků stále přibývalo. Ptala jste se někdy svého partnera, proč vám vlastně ten šicí stroj dal?Já jsem před tímto projektem spolupracovala na značce pelechů pro mazlíčky. Neustále jsem měla problém s kvalitou výrobků z šicích dílen. Nedokázala jsem pochopit, že když to dokonale dokázala ušít jedna švadlena, proč to samé nejde zopakovat v šicí dílně. Zlobila jsem se tak dlouho, až mi Josef koupil šicí stroj, ať si zkusím, jak těžké to vlastně je. (směje se) Pořád to zní strašně bláznivě?! 🙂 Jak dlouhá byla cesta od prvního hnízdečka po rozhodnutí „začnu podnikat“? Byla jste v digitální agentuře, daleko od šití, se kterým jste navíc teprve začínala. Mně to zní jako velké dobrodružství…V době první látky a prvního šití jsem začínala pociťovat syndrom vyhoření. Grafika jako taková mě baví pořád, občas k ní zase odskočím na nějakou menší zakázku. Práce pro stejné klienty a stále ty stejné úkony mi ale přerostly přes hlavu a nutně jsem potřebovala zažít ještě nějaké dobrodružství. Takže když jsem se pak zamilovala do látek a šití bylo jasné, že to musím alespoň zkusit. Co nakonec rozhodlo o tom,
že rozjedete podle mě unikátní podnikání s „polotovary“: šablonami, látkami, s nimiž
si potom maminky mohou šít
samy doma?Hrálo mi do karet hlavně to, že
jsem k tomuhle novému podnikání nepotřebovala skoro žádné peníze do začátku. Prostě jsem vždy objednala roli látky, prodávala
jí v předprodeji a platila faktury
až po prodeji zboží. Všechno jsem dělala u nás v kuchyni a neměla skoro žádné výdaje. Takto jsem fungovala
asi půl roku. Vaše látky, to také nejsou jen tak nějaké látky: zaprvé – návrhy sama kreslíte, přenášíte do počítače a pak necháváte tisknout. Za druhé – látky jsou české, tištěné v českých tiskárnách, a za třetí – povedlo se vám na ně letos v červenci získat certifikát, který je schvaluje jako nezávadné pro děti do tří let. Jak velký to byl boj, získat jej?Ten certifikát je jeden velký obří milník v mém podnikání, a vlastně i životě. Věděla jsem, že ho chci, hned na začátku. Hodně lidí poptávalo již hotové hračky z mých látek. Prodej hraček ale není sranda. Hlavně hraček pro novorozená miminka. Testy jsou nákladné finančně, a hlavně náročné na testování. České testy jsou prý nejpřísnější. Hračky z plátna jsou strašně náchylné k roztrhnutí na zkušebních strojích, takže všichni výrobci používají spíše umělé materiály. Nakonec ale vše vyšlo a já mám hračky ze 100% bavlněného plátna s atestem pro novorozence. (usmívá se) Co je u maminek nejoblíbenější, co máte nejraději vy?Nejvíce teď frčí hotové muchláčky a kousátka. Můj srdcový produkt je ta první látka s hnízdečkem. Patří stále mezi nejoblíbenější látky z nabídky a je taky nejpraktičtější. Z jednoho kusu látky si můžete ušít vlastně celou postýlku – hnízdečko, dva polštářky, klip na dudlík a hračku. Teď po dvou letech, už máte parádní e-shop, a došlo i na
prodej hotových, taktéž certifikovaných produktů, vymyslela jste kurzy šití,
navázala spolupráci s několika kamennými prodejnami, e-shopy
a také našla odvahu na založení vlastního ateliéru na Praze 7. Hádám správně, když si myslím,
že poptávka vám nedala spát?:-) Přece jen, my prostě nejsme všechny zručné, to sama dobře vím. A pokud bych měla prosit, nechystáte se třeba na takovou        výzvu, jako jsou dětské kostýmy? Ty mě ve školce prostě děsí. Nebo… hezké sáčky na boty, svačinové věci, šité penály,
dětské povlečení… Určitě i vás napadají mraky věcí, podle
čeho se rozhodujete, co čeho dalšího se pustíte? Já mám tolik nápadů (svých i tipů od zákaznic), že bych mohla tisknout snad celý rok. Děkuju za ty vaše, připíšu si je do seznamu! (usmívá se) Já jsem každopádně strašně impulzivní: když mě něco napadne, nadchnu se a musím prostě hned tisknout. Pak mi nevychází cash flow nebo se to třeba vůbec neprodává. Takže vím, že musím s touhle svojí povahou blázna něco začít dělat! Na Vánoce mám naplánovanou celou novou kolekci ušitých věcí, na kterou se těším jako malé dítě. Jsem vlastně asi pořád i ve 31 letech malé dítě, proto mě to tak strašně baví ! (směje se)