Léto v plném proudu, zahrádky obsypané čerstvými vitamíny, a přesto po nich vaše děti neprahnou? No, nejsou jediné. A když už je ani nebaví sklízet zeleninu přímo do pusy, musí v tom být zakopaný nějaký zásadnější „pes“, ehm – důvod. Vlastně jich je několik a jsou dané nejen tím, jestli je k zelenině vedete… Tedy, ano. To, jaký máte doma obecný vztah k zelenině, je zásadní. Vždycky bude důležité, aby děti i vás viděly chroustat okurku a užívat si šťavnatá rajčata. Vždycky bude důležité, abyste jim zeleninu nabízeli pravidelně, od nástupu do školy denně i v pěti malých porcích o velikosti jejich dlaně… ale přesto není případný nedostatečný vzor jediný důvod, proč u vás doma není zelenina tím nejoblíbenějším jídlem. Jaké jsou ty další? 1. Není sladká. I když z výživářského hlediska obsahuje zelenina spoustu sacharidů, a často i těch „pomalých“, které jsou důležitější… přichází zelenina do života dítěte po ultra sladkém mateřském či umělém mléku, a to je první trabl. Začít se z tohoto důvodu sice doporučuje se „sladkou mrkví“, ale od mléka se její chuť liší tak moc, že je prskání u prvních lžiček naprosto normální. Vyřešit se to
dá rozmixováním mrkvičky i další zeleniny s kapkou mateřského či umělého mléka. nebo přidáním kousku batátu, který je snad jako jediná zelenina fakt dokonale sladký.  2. Food neofobie. Vědci si dali už mnohokrát práci se zkoumáním toho, proč děti mají takový problém s přijímáním nových chutí a potravin. Ukázalo se, že ze 80 % za tím stojí evolučně daná „food neofobie“, fóbie z nových jídel, která kdysi lidem zachraňovala životy. V přírodě si museli hodně vybírat, co ochutnají, aby nevzali do pusy něco jedovatého. Takže si hýčkali tenhle přirozený strach. A do určité míry
v nás zůstal dodnes. Podle vědců pak existuje jediný způsob, jak jej překonat: stále klidně, v dobrém, nabízet nové druhy jídel, zeleninu nevyjímaje. Jednou to přijde.  3. Dědičné a osobní chutě. Pravdou také je, že se v rámci rodiny dědí určitě chuťové preference. A vedle nich se pak ještě upřesňují vlastní chuťové „názory“.
U nás jím rajčata jen já a Tina, můj muž je pozře leda sušená. Takže můžete
u prvních příkrmů narazit na nechuť k mrkvi a květáku, aby se ukázalo, že dítě projeví překvapivé nadšení pro brokolici nebo špenát. A znovu to bude jen o tom, abyste to nevzdali vy jako rodiče. Vaše vlastní chutě jsou jen rámcovou představou o tom, co si zamiluje vaše dítě. Já olivám přišla na chuť někdy ve třiceti, Tině je musíme rvát z rukou, protože jsou slané až na půdu. Takže, když vaše děti nebaští zeleninu, kterou milujete vy, zkoušejte úplně nové druhy. I tak to může vyjít.  4. Podvědomé poselství barev. Svou roli hrají také křiklavé barvy, kterými zelenina oplývá. Rudá rajčata, žluté papriky, temně fialová u lilků… Když se znovu podíváme daleko do evoluční historie, zjistíme, že to, co v přírodě nejvíc zářilo, bylo odpradávna nejpravděpodobněji jedovaté. A lidem trvalo celé generace, než tenhle barevný blok odbourali a našli v sobě důvěru pro jasně barevné kombinace. Takže se můžete snažit sebevíc aranžovat barevné zeleninové obrázky na talíř, ale… co když si v sobě vaše dítě nese stopy tohoto dědictví? A co s tím? Samozřejmě, nakonec vás stejně poučím o tom, že to všechno dokážete překonat jen svou trpělivou vytrvalostí. A zopakuji i to, jak příklady táhnou. Osobně jsem na zelenině zrovna nevyrostla. Když jsem dospívala, přišly do módy saláty, ale moc mě nenadchly. Zeleninu jsem se naučila milovat vlastně až s Tinou, to abych šla tím pověstným příkladem. Až jako máma jsem se učila jíst ji ve velkém, a čistým návykem na to, že jsem ji pravidelně dala na Tinin i svůj talíř, jsem najednou ve stadiu, kdy bez zeleniny neumím žít. Takže to jde v jakémkoliv věku. I když už doma máte školáky, kteří jdou přesvědčovat méně a méně. I když máte i sami před sebou úkol přijít zelenině na chuť.  Obklopujte se zeleninou, noste ji k vodě, na hřiště, do autobusu, na pikniky, chroupejte ji k domácímu sendviči, i ten proložte listem salátu, karbanátky vyměňte čas od času za zeleninové… Mixujte zeleninové polévky a dělejte pomazánky. Nenásilně zeleninu implementujte do života celé své rodiny, je to
fakt důležité!