Když je nechcete nebo nikde ještě po posledních mrazech pořádně nerostou, můžete se s lehkým srdcem pustit do hledání náhrady. Vymyslet něco místo kopřivy je totiž naštěstí velmi jednoduché.

Když jsem byla malá, přišlo mi to přinejmenším zvláštní. Chodit po stráních, zákoutích, hledat pod rozvalinami starých zdí čerstvé lístky, nechat si popálit ruce a pak ty kopřivy ještě jíst? Máma nám z nich na jaře dělávala navíc také šťávu. Zelené „blátíčko“. Chutnala příšerně. Tehdy. Dneska, kdy piju zelený ječmen a ani nemrknu, vím, že chutnala dost podobně. A že měla smysl a na rozdíl od toho zeleného ječmene nestála ani korunu.

Kopřivy jsou totiž jedinečná jarní možnost, jak čistě přírodně doplnit čerstvý vitamín C na imunitu. Obsažené železo zase působí proti chudokrevnosti, chlorofyl ladí metabolismus, křemík, hořčík a vitamíny B z kopřivy dělají podporu pro pevné nervy. Už proto jsou kopřivy vlastně symbol jara. Ty první, které natrháte zhruba do poloviny května, jsou také nejzdravější a nejvíc nabité vším tím dobrým, co nabízí. Pak už je to s obsahem prospěšných látek o malinko horší. Což je důležitá zpráva hlavně pro ty, kdo si kopřivy suší (na čaje i oplachovaní pro rychle se mastící vlasy). Čím dříve, tím lépe…

Ale zpátky k nádivce: co když kopřivy prostě nemusíte nebo nikde v okolí vzhledem k nedávným mrazům ještě nejsou? Jistě, supermarkety to pochopily už vloni, možná tedy můžete kopřivu koupit (jakkoliv si o tom myslím své). Možná máte doma sušené zásoby – které klidně zkuste na chvíli namočit a pak je také s klidem použijte. No a pokud zavrhnete obě tyto možnosti nebo kopřivy jako takové, zkuste do nádivky prostě úplně jiné zelené dobroty a bylinky: Špenát se nabízí jako to vůbec nejjednodušší řešení. Na chuť je jemnější, na obsah důležitých látek podobný jako kopřiva. Zkusit můžete také jemu příbuzný mangold nebo s chutí nasekejte kadeřávek a mladé listy z ředkviček nebo řepy. Chuťově nenápadné budou také základní bylinky, jako je petržel. Kudrnka ani hladkolistá vám požitek z tradiční chutě opravdu nenaruší.

Pažitku, výhonky jarních cibulek, libeček nebo medvědí česnek uvítáte, pokud toužíte po nové variaci tradičního receptu. Jsou v jídle nepřehlédnutelné, dodají mu na pikantnosti, přinesou obyčejné nádivce úplně jiný rozměr. Stejně tak šalvěj nebo bazalka. Otázkou ovšem je, nakolik tím potěšíte děti. Však víte, jak to mají s novými chutěmi nebo změnami v tom, co jim chutná. Nicméně, můžete také kombinovat: nenápadnou petržel, špenát a k tomu pro důraz trochu libečku nebo medvědího česneku? Proč ne?! To přijmou i malé děti.

Můžete to vzít ovšem i pěkně nadivoko a vyrazit pro náhradu kopřiv do samotného lůna přírody. Pokud si přinesete domů bršlici kozí nohu, bude to skvělé. Má odpudivý jenom název, jinak chutná vlastně tak trochu jako špenát a děti v lesní školce mojí dcery si ji pravidelně na jaře sbírají do smoothie, které pak samy vyrábí. Jen málo divoce rostoucích rostlinek má tolik vitamínu C jako bršlice. A je dobře dostupná. V parcích, na loukách, mezích… Jen, znáte to: daleko od auta a věčně čůrajících pejsků.

Stejně dobře se hodí také hluchavky. Jako děti jsme z jejich květů vysávaly šťávu. Vy můžete obrat mladé lístky – z nachové, bílé i té skvrnité. A vezměte s sebou také květy, pokud budete mít zázračné štěstí… (nebo přiberte hrst květů sedmikrásek!).

A dejte nám vědět: co zeleného dáváte do nádivky vy?