a cukru na svém webu krásně sepsal základní kroky, které je třeba držet, když vy i kdykoliv jiný chcete vést děti k jídlu tou správnou cestou!
foto: www.jamiesfoodrevolution.org
Nikdy není dost brzy začít s vyprávěním o tom, co dětem to které jídlo může přinést. Proč je ovoce se zeleninou zdravé, proč musí být častější než čokoláda,
co tělu dopřeje maso, proč potřebuje luštěniny… Pomůže jim to jídlu rozumět
i vytvořit si k němu od základu dobrý, až přátelský vztah. Vím, že to může znít lehce bláznivě, ale se svou dcerou si přesně tak povídám odmala. Opravdu od chvíle, co rozumí a dokáže komunikovat. Vědět, že maso jsou bílkoviny důležité pro sílu, že ořechy, ryby nebo vejce pomáhají hlavince dobře myslet, že zelenina má důležité vitamíny, ale také vlákninu, která pomáhá, aby děti nebolelo bříško
(od zácpy), to mohou opravdu ti nejmenší. Obecně fungují příběhy a opakování nebo situace, kdy děti o zdravém jídle necháte vyprávět něco i vy. Ale to už jsou moje vlastní zkušenosti. Co doporučuje dál Jamie?
Nestačí vědět, jaké jídlo je dobré a proč. Děti potřebují znát i jeho „historii“. Vědět, že maso pochází ze zvířátek, ne z regálu v supermarketu, nám třeba ještě přijde jako normální informace. Ale opravdu jste si jistí, že to ví i vaše děti? Vzít je na farmu a ukázat, jak to chodí, jaký je potravní řetězec, je základ. A kromě toho zdůrazňovat, co práce stojí produkce takových vajíček, másla, jaké procesy za tím stojí,… to všechno jim (a možná nakonec i vám) dá jídlo do širších souvislostí
a povede je jednou k tomu, že o nákupech budou víc přemýšlet a nebudou jídlem zbytečně plýtvat. Protože plýtvání jídlem nabylo opravdu ohromné rozměry.
Stejně jako by měly znát původ toho, co jí, prospěje dětem, když jídlo – postupně, úměrně věku – dokážou vnímat i v globálních souvislostech. Musí časem vědět, že produkce kila rajčat znamená spotřebu přes 200 litrů vody, že v 1 kg vajec se „utopí“ až 3900 litrů nebo že kilo hovězích steaků znamená v průmyslové výrobě dokonce spotřebu přes 15 000 litrů vody. Jsou to čísla, ze kterých mrazí. A to si ještě připočtěte náklady na elektrickou energii, na naftu a benzín, když k nám jídlo cestuje přes půl světa… a dopad jednoho takového víkendového nákupu vlastně dosáhne opravdu po celé zeměkouli. I když nemusí. Proto je tu přece podpora lokálních malovýrobců, že…
A nákup s ohledem na etiku je další z věcí, o nich Jamie Oliver často
a oprávněně mluví. A můžete to probrat i se svými dětmi. Jít do supermarketu
je nejjednodušší, jenže… tím podpoříte třeba obrovské masokombináty s obrovským dopadem na životní prostředí, s nižší kvalitou masa, masokombináty, které dávají lidem nízkou mzdu, nutí je pracovat na velkojatkách, které ani neznají termín „etické porážky“ zvířat. To všechno u malých lokálních producentů odpadá
i v jiných oborech. Když podporujete lokální chovatele, pěstitele – podporujete konkrétní lidi. Ne anonymního/i profláklého ředitele „zeměkoule“, který nutně „potřebuje“ chatu na Tahiti nebo kde. I to k etice jídla patří, že nezaplatíte za něco, co má všelijakou minulost. A i to je třeba učit naše děti.
Vaše děti toho mohou o jídle vědět teoreticky spoustu, ale pokud si ho v kuchyni samy neosahá, pravou láskou k němu zahořet prostě nemohou. Pár důvodů, proč a jak pustit děti do kuchyně, už jsem v minulosti sepsala, ale je jich ještě mnohem víc. Děti zvládnou při takovém vaření pochopit víc než z dlouhého popisování teorie. Mohou s vámi ochutnávat, vidět, že „kážete vodu a pijete vodu“… A co zažijou na vlastní kůži, to si budou mnohem spíš pamatovat. Navíc, když se o sebe budou umět postarat v kuchyni, prostě se jen nepravděpodobně stane, že by jednou, až vyrostou, šly do supermarketu pro polotovar – budou přece umět domácí, zdravé, byť třeba velmi jednoduché jídlo! A o to v zásadě jde…
