Mít radost ze zdravého jídla i životního stylu. Rozjela zmíněnou společnost DietPlan a na kontě už má tisíce spokojených klientek či klientů. Povídat si s ní
o hubnutí jsem ale nechtěla. Zajímalo mě, jaká je Lada Nosková v soukromí. Jak zvládá spojit rodinu i byznys a co si užívá, když jí zbude trocha volného času?
Havaj jsem si naprosto zamilovala. Cítím se tak jako ryba ve vodě. Co mě nejvíc baví, je pohodový „aloha životní styl“, který místní vedou. Vše jde s úsměvem, žádný stres, prostě „havaj“… Stačí vám jedny žabky, pár triček a kraťasy, protože nic víc v tom „salty life“ světě nepotřebujete. Žádný make-up, žádné šperky, natož drahé kabelky. Jak osvobozující… Tato pohoda, alespoň pro mě, ovšem neplatí
o kuchyni. Havajská kuchyně je především směsice všeho, co se zde v minulosti přistěhovalo, a pro mě příliš velkou pohodu nepředstavuje…
Vidíte, a přitom letošní gastrotrendy právě o havajské kuchyni mluví jako o jedné z těch, která bude v kurzu. Smím se zeptat, proč vás nenadchla?
Stejně jako je rozmanitá kultura, je i rozmanitá kuchyně. Přistěhovalectví se
datuje do 19. století, kdy dorazily stovky tisíc lidí za prací na plantážích (třtinových, banánových, ananasových). Především z Japonska, Filipín, Číny a Koreje. A ti
si s sebou přinesli i svou kuchyni. Když k tomu připočteme vliv americké, jde opravdu o nebývalou směsici. Mám problém jíst v místních restauracích, moc mi nechutná, protože je vše tučné a sladké. A to dokonce i potraviny, u kterých to přirozeně nečekáte. Chléb obsahuje cukr, šunka obsahuje cukr, sýr také… Na druhou stranu Havaj je úžasná svým bohatstvím na skvělé suroviny: mořské plody, ryby, zeleninu, neskutečně sladké tropické ovoce. Takže nejlépe mi bylo, když jsem si z těch fantastických surovin mohla tvořit to, co jsem chtěla. Nechala jsem se inspirovat mnoha recepty, ale přizpůsobovala je k obrazu svému.
Vařím podle nich i nadále, takže mám pořád pocit, že jsem na Havaji. Pomalu vychytávám všechny mouchy a brzy začnu recepty inspirované Havají uveřejňovat na sociálních sítích a na svém blogu????
Jsem-li v zahraničí, přijde mi nutnost, jíst místní suroviny. Proč bych si měla na Havaji kupovat jahody z dovozu (a mimo jiné za nekřesťanské peníze), když má zrovna svou vegetační sezonu papája
a chutná jako med… To samé ananasy, citrusy a avokáda… Když jsem doma, je to jiné. Mám své oblíbené potraviny, a ty si ráda koupím (i tzv. z dovozu), protože je zkrátka v jídelníčku chci mít. To platí třeba o bobulovitém ovoci uprostřed února. Fakt je, že už jsem se mnohokrát spálila a zaskočilo mě, že borůvky nechutnaly, jak bych chtěla. Vím, ale kam zajít. A taky vím, že když si připlatím, budu s výsledkem spokojená.
Mám velkou výhodu, že jím všechno. Není nic, co bych tzv. nestrčila do pusy.
V mé práci je důležité, poradit lidem se specifickými stravovacími požadavky
i omezeními. Bylo by divné, kdybych vegetariánům radila, jak mají ve své stravě pokrývat bílkoviny z rostlinných zdrojů, a nikdy neochutnala sóju, tofu, cizrnu nebo mungo. A víte co? Jsem za to ráda, protože mnoho z těch jídel mi chutná, a tak jsem si nenápadně obohatila i svůj jídelníček o tyto suroviny. Bez čeho se neobejdu, je maso. Miluju ryby, krevety, bez zeleniny není u mě oběd kompletní. Ráda vymýšlím i sladké dezerty, protože jsem od dětství velmi mlsná...
Vařit zdravě je u nás doma přirozenost. Tak, jak vařím a jak jsem sestavila svou kuchařku, vařím už více než 10 let, takže žádné experimenty na členech rodiny se nedějí. Na některé mé výtvory mi prostě můj syn řekne, že babička to má lepší, ale já se jen pousměji a neřeším. To je jasné, že má bábovku lepší, když ji udělá klasicky – po babičkovsku – z másla a čtvrt kila cukru!
a já mám moc ráda její titulní stranu. Je to jedna z mála knížek o zdravém vaření, které dokážou na první pohled dát naději, že tohle bude dobré, zábavné, normální… Skládal ji s vámi nějaký kuchař, nebo to jsou všechno vaše recepty?
Jé, moc děkuji za poklonu, mám radost, že se líbí! A ano, to, že budou jídla „normální“, použitelná pro celou rodinu, byl tak trochu záměr. Žádná z mých klientek nechce stát dvě hodiny u plotny, vařit jídlo pro sebe (to dietní) a pak další pro zbytek rodiny. To z dlouhodobého hlediska nikam nevede. Kuchař ji se mnou neskládal, skládaly ji zkušenosti mých klientů. Mám v repertoáru několikanásobně více receptů na zdravé vaření a hubnutí. Ale vybírala jsem ty, na které jsem během své praxe dostávala nejvíc pozitivních ohlasů. Všech 120 jídel jsem sama odvařila, kamarádka foodstylistka mi je pomohla hezky naaranžovat,
a bylo hotovo.
Přesně to lidi baví. Vaření je rychlé, z dostupných ingrediencí, ale přitom všechny příjemně překvapuje, že se nevyhýbám ani delikatesám, které na první pohled
v dietních jídelníčcích laik nečeká (jako je parmazán, olivy, prosciutto, sušenky…). Hodně oblíbené jsou právě moje sladkosti, které využívám v jídelníčcích jako svačinky. A mezi velmi populární patří ty super rychlé recepty z jedné pánve, které šetří nejen čas, ale i nádobí. Když má některý z receptů časovou investici více
než 30 minut, jde spíše o výjimku. Sama jsem máma od rodiny a nechci trávit v kuchyni hodinu. Jsem schopná nachystat večeři v 15–20 minutách, a to se často stává, že každý si přeje něco jiného.
Na kuchařce jsem pracoval rok a půl, od nápadu. Byla to dlouhá cesta, ale moc
mě to bavilo. Nápad navíc přišel od klientů. Větu „Lado, proč jste ještě nevydala kuchařku“ jsem slýchala čím dál častěji, až jsem řekla, že ji tedy vydám. Protože samotná výroba byla pro mě velkou neznámou, obklopila jsem se lidmi, kteří
už zkušenosti měli. Měla jsem skvělý tým – od fotografa Vlada Kníže, přes foodstylistku Eriku Pilátovou až po textovou redaktorku Blanku Kubíčkovou.
Nad vším držela ochrannou ruku Alice Rossi, má klientka a kamarádka
(a šéfredaktorka časopisu Maminka, pozn. red.).
Skloubit se to muselo. Byla to dřina, ale stálo to za to. Vaření a focení jídel byl
pro mě příjemný relax. Vždycky jsem se těšila, až „uteču z kanceláře“ a stereotypu do terénu a budeme zase fotit. Měli jsme vybrané krásné lokality i kuchyně
a focení byla radost. Fajn je, že moje firma DietPlan se pomalu transformuje do on-line verze MyDiet.cz, takže čas strávený v kanceláři se už dost zkrátil. I tak je
to někdy ale náročné a bez plánování to nejde. Měla jsem dříve období, kdy šly moje koníčky stranou, někdy i cvičení, protože prostě nezbýval čas. Dnes už to nedovolím. Vím, že čas investovaný do sebe je pro mě důležitější než práce, takže stihnout si jít zaběhat nebo dojít na jógu je pro mě priorita. O svém jídle ani nemluvím. Někdy vařím do zásoby, abych byla připravená.
Máte z DietPlanu stejné zkušenosti?
Je to pravda. Má to tak 90 % žen. Všechno je pro nás důležitější. Aby děti byly zaopatřené, aby byli všichni spokojení, pochutnali si, byli nažehlení… Pak dlouho, dlouho nic, a pak teprve my mámy. Když zbude čas a energie. A často se stane, že opravdu nezbude! Mnohdy
si neuvědomujeme, že to, že je rodina spokojená, začíná u nás samotných. Když je máma spokojená, šťastná, cítí se dobře ve svém těle, má se ráda, usmívá se
a je milá na ostatní. Šíří dobrou náladu k ostatním členům rodiny a přirozeně „nakazí“ i děti a svého muže. Šťastná máma = šťastná rodina. Nešťastná žena, je negativní, křičí na děti i na manžela
a šíří dusno v domě… Měly bychom více myslet na sebe, protože pak myslíme
i na svou spokojenou rodinu.
Mámy od dětí tvoří 60-70 % mých klientů. Situace a příběhy se opakují, jen aktéři se mění. Mnohdy stačí, že s ženami o tom mluvím. Dělím se s nimi o své zkušenosti a zkušenosti jiných klientů, a to jim dává důkaz, že můžou věci změnit, když samy budou chtít. Na své práci miluju právě ten pocit, kdy se z té nešťastné ženy, která nenávidí svoje kila, šatník i pohledy ostatních, klube znovu ta krásná sebevědomá, přitažlivá žena, která rozdává úsměvy, kam se podívá. To je krásné: jak dokážeme změnit svět okolo tím, že se změníme samy..
